Do Meduna přes ZOO

Tenhle výlet začal už v pátek. Mělo se odjet už ten den, ale počasí bylo víc než na jihu v Itálii spíš tady doma na jihu. Zahodili jsme tedy "rýče a motyky" a šli jsme letět. Nejdřív to vypadalo na paragliding a naviják, nakonec jsme vytáhli větroně. U podzimní termiky nemůžete dopředu říct, že už to bude "JEN okolo komína" a tak jsme nakonec vyrazili směr Strakonice a nebýt potřeby zabalit padáky a vybavení do Itálie, klidně by jsme se tam svezli. Seznam vybavení byl ale dlouhý a tak jsme to včas otočili zpět na Hosín a šli balit. To jsme ještě netušili, že pojedeme taky do ZOO na Hluboké...
 
Zadání v seznamu úkonů před odjezdem bylo pár drobností jako padáky, sedačky, pojistky, stany, spacáky a vaření...a taky plán skočit ještě na obecní švestky za letištěm a naplnit další sud pro budoucí slivovici. Piloti mají občas angínu a jiné nachlazeniny a tak je třeba myslet na chladnější část roku už na podzim, dokud slunce svítí. Všechno včetně odpoledního  polétání klaplo a tak jsme jeli podle plánu. Jenže! U silnice jsme zahlédli "stopaře" a protože ten den to bylo teprve druhé káně, co jsme zahlédli, nešlo ho ignorovat. To první bylo ve stoupáku nad letištěm. Stejně jako není dobré ignorovat nabízené stoupáky, kdy hrozí, že se Bůh Termoska urazí,není tedy ani dobré nechat ve štychu kolegu pilota, který normálně po zemi nechodí ani nestopuje. Byl tam a když nás postřehnul, chtěl zdrhnout, ale bylo jasné, že vzduchem to nedokáže... Měl raněné křídlo a tak šli švestky stranou. Následovala série telefonátů. První byla skoro-švagrová ekoložka Hanka. Ta dala typ na firmu ANIMAL RESCUE z Č.B. a tam zas číslo na Bednářovi jakožto specialisty na odchyt dravých ptáků. Zkrátka jak v pohádce o slepičce :-))) Nebylo vhodné něco zkoušet, piloti a ptáci jsou na své křídla hákliví. 50 na 50 byl risk a tak jsme z Bednářových udělali "přítele na telefonu" a dozvěděli jsem se jak na to:

• Káně narozdíl od poštolky, sokola a dalších dravců je prý ňouma .... a tak ten odchyt prý dokážeme i my...
• bude to chtít rukavice nejlépe kožené... obvykle jich máme v autě tak 3-4 páry ;-) ale tentokrát jako na potvoru žádné!
• nejlepší je deka....tak jsme se slíkli ze svých mikin...
• záchranná stanice pro dravce je někdě u Trhových Svin .... to bychom do Itálie už neodjeli a to pilot pilotovi nemůže udělat...
• nejlepší bude odvoz do ZOO na Hluboké... a tam právě zavřeli... tudíž budeme hledat další telefonní číslo :-)

Potíže jsou od toho, aby se řešili. Pepa zaujmul ňoumu káně ze západu, já se prodrala od východu. Mikiny nakonec stačily, rukavice chyběly. Milé káně se do mě zaseklo drápem a tekla i krev. Jen chvíli a to už jsme byli na cestě do ZOO. Nikde nikdo a tak to vypadalo, že pilot zase skončí potupně pěšky za bránou. Paní, co nás nakonec dostala na starost a paní uklizečka taky nás pustili dovnitř a milý pilot získal postel a náležitou péči. O jeho osudu zjistíme víc tento víkend :-)
 
Náš výlet tedy nakonec proběhl a odstartoval v sobotu ráno. Hnali jsme před sebou mlhu, mraky a dorazili do Meduna právě když nad kocem bylo tak cca 35padáků. Cesta trvala 6hodin a byla bez komplikací. Sestava, kterou jsme dovezli byla plně v duchu hesla "létáme 20 i 220km/hod"protože naše posádky tvořili piloti i žáci PG,adepti na pilotní licenci PL B, držitelé licencí PPG, ULL, GLD i parašutisti. Přijeli jsme tedy provozovat a zdokonalovat se v radostném provozování bezmotorového paraglidingu. Nebyli jsme rozhodně sami. Celkem se tam sešlo rekordní množství českých škol jako CHORCHE Jirka Šrámek, Jožka Káčer, Pert Garbier i Jarda Šebesta, my s Pepou Jižanem a další početná skupinka jižanských padáčkářů od Tábora i do jinud. Doporučení, že budou-li se někteří z našeho týmu bát, mohou klidně křičet česky, bylo naprosto na místě. Na žádný křik nedošlo a všichni jsme se na ten krásný a jednoduchý kopec nakonec vešli a užili si to.
 
Létalo se v sobotu, létalo se v neděli, létalo se v pondělí. Někteří dokončili výcvik PL A, jiní zahájili a i dokončili PL B. Pro některé to bylo první velké svahování, první termika, první klapance "na ostro". Bylo to pěkné a jak už to s létáním bývá, nebylo toho dost. Pokračování příště. Všichni si odvezli něco nového a nikdo si neublížil. Pro mnohé z našeho týmu a klubáků to bylo zároveň setkání i s jinými klany a přístupy k létání. Byl to hezký prodloužený sváteční víkend a všichni instruktoři se věnovali svým žákům po celý den včetně alternativního programu, kdy to pro některé z nich nebylo na bezpečné létání z důvodu větru a termiky. Zato někteří sportovci a přeletáři na sebe upozornili i jinak nevšímavé účastníky zájezdu. Je zábavné mít okolo sebe piloty s takovými kvalifikacemi a zkušenostmi a vidět jejich pokoru a odstup při provozování "textilního létání" na padákových kluzácích. Kvalifikacemi jako je plachtění, ultralehké létání a motorový paragliding nebo parašutismus na poměrně vysoké nebo přímo nejvyšší úrovni. Je to asi tak, že paragliding rozhodně není vrcholem toho, co umí a ani vrchol extrémních záležitostí, které dokážou. Je to pro ně krásný kontakt s přírodou a vše ostatní berou naprosto vážně, kromě sebe samých. V takové srovnání pak "zkušení" padáčkáři působí trochu komicky. Zakladním předpokladem spokojenosti je NEsrovnávat a tak jsme se toho drželi a bylo to móóóc fajn :-)
 
Další plánování výletů bude usměrněno změnami v počtu našeho týmu a rodinných příslušníků ;-) Zajímavé typy ale najdete v pozvánkách nebo inspiracemi u partnerských škol. Mezitím budeme dokončovat výcviky motorových pilotů, létat se bude na navijácích, připravujeme také plachtařský balíček a podzimní větry jistě umožní i přípravné výcviky na zimní snowkiting. S námi je sezóna pořád. S námi si stačí vybrat!