Dostaveníčko s Nirvana Racing Teamem

aneb nechte svého instruktora(ku) létat samotného nebo aspoň ve dvou, ale hlavně "pro sebe". Vracím(e) se k soutěžnímu létání - po dvou letech, dvou dětech, ve dvou a v týmu Parafly i Nirvana. Premiérový víkend pro tento tým proběhl na nám známém místě, kde loni proběhlo naše LETO´S na ZÁPADĚ a kde je fajn i když se přímo nelítá a kde se děti nezavírají do BABI-BOXU.
 
Už před časem mi táhla hlavou otázka, kdy mě pustí "démon" létací závodní? Ještě ne. Je to něco, co neznamená dělat něco nebezpečného. Je to zábava, obzvlášť, když to chcete a umíte nebo neumíte, ale chcete. Občas vypadají závodníci jako pózéři, magoři, narcisové, mizerové, sobečci, mindráci... ale musíte se k nim přiblížit blíž. Třeba v rámci jejich soustředění nebo přímo závodů. Já to znám, stejně jako znám Nirvana Racing Team. Odešla jsem z toto kolotoče jak nejúspěšnější paramotorová pilotka Evropy 2008 a na Mistrovství světa v Čechách jsem se dívala na internetu s Vojtou v bříšku.  Jsou to komplet reprezentanti, Mistři Světa i Evropy a je mi ctí, že mezi ně patřím a mám se kam vrátit. O tom byl tenhle víkend pro mě, pro nás.
 
Začalo to rozpaky. Bez trenéra, nový stroj, nové disciplíny, nový parťák... V podstatě tenhle pocit miluji, protože je to výzva!! Jsem u toho nesvá, ale když to překonám... V kombinaci s piloty, co znám, co jsou nebo byli nebo budou mými rivaly a k tomu rodinná opora a nový co-pilot Pepa. To je něco, co zvýší tep a nervozitu. Jenže nový stroj má krásný zvuk, je to tandem a v tandemu je parťák kliďas a mnohem zkušenější pilot než já. Nevadí, že nemá tolik zkušeností s "textilem", ale hlavně je ve vzduchu jako doma. V klidu, bez toho "pózování". Navíc se zjistilo, že umí opravovat pilkou a pilníkem  vrtule a to se zrovna u mě hodí! ;-)
 
A tak jsme zvolna začali, lecos vyzkoušeli a do západu slunce se rozkoukali. Večer na nás čekalo překvapení. Přesně to překvapení, které zažijete jen v teamu. Kluci trénovali, měřili časy, kopali do míčů i kuželek. To je jasný, to je trénik. Jenže pak se sešeřilo a ... než to prozradím, doplním informaci o smyslu a poslání teamů, tak jak to vidím já. Česká reprezentace i díky Nirvaně, JOJO WINGS a dalším česko-moravským značkám křídel a své teamové historii, kde se učí noví od starých členů, dosáhla loni maxima. Stejně jako já jsem dosáhla svého maxima v předchozích třech letech svými  sportovními tituly. Jako žena mezi muži. Kam pak jít dál? Být mistr Evropy a okolí znovu a znovu? Záleží hodně na tom, co máte za sebou. Podle mě je další cesta jasná - HRÁT SI! a užívat si radost se svými blízkými i partičkou... svojí rodinou, svých žáků, kolegů a dokonce i svých rivalů :-)
 
To překvapení bylo tiché jako tma. Jenže v tom tichu se nastartovalo několik paramotorů, rozsvítila  se světla na čtyřech křídlech. A to pořád nebylo všechno, protože zprávy o tomhle famózním kousku jsem měla ze zákulisí Nirvany již po závodech a výstavě v Německu. Jenže když se šéfovi týmu Pavlovi Březinovi rozsvítila na vrtuli "nějaká" světýlka a do toho vrtule vykreslila nápis "NIRVANA" a pak logo a pak další blikací blbiny..., poskočilo mi srdce radostí. To je totiž přesně ten druh pí....nek, které mě baví, které zbožňuji! a očividně nejen já. Nadšení zavládlo všeobecné. Mezi piloty i diváky. Do toho ohňostroj, skupinová slénost., kouřové efekty... krásný večer, krásný závěr mého prvního rozpačitého dne. Fotky najdete na webovkách zúčastněných i pořadatelů. www.mpk-paragliding.cz a www.berx.cz a samozřejmě patří dík i hostitelům www.liptonpony.com
 
A jak to bylo dál? Zálítali jsme si trochu. Někteří dost. Sestava slétanosti doznala po společném sobotním briefingu a konzultacích změn a úpravy a je zas co trénovat. Mám domácí úkoly a od příštího týdne nové slalomové tyčky na Hosíně. Zkusili jsme ve dvou slalom "na nečisto", co-pilot se přetahuje se mnou o řízení, aby nebyl jen navigátorem.  Samozřejmě že se trefil! První společný let, první tyčka, první vrtule, první pilka s pilníkem... super slibný začátek. A jsme u toho. Oba máme za sebou hodně dobrou sportovní kariéru. Já v oboru, Pepa ve větroních. A sejdeme se na palubě něčeho, co letí maximálně 50km/hod a baví nás to. V sóle i ve dvou. Myslím, že u Nirvany to bude podobné. Našli způsob, jak kromě vlastních vítězství a bodů a  zábavy se o ni začít dělit a sdílet jí v teamu, s diváky, soutěžními piloty. Kdo do toho nemá chuť, půjde z kola ven. Proč? Závodní chrti bez motivace? Kolikrát v životě můžete být mistrem světa? Radovat a hrát si ale jde až do důchodu :-)
 
A jako přídavek jsme zkoukli video ze světového rekordu v délce 10.000Km za tři měsíce napříč Kanadou. Na krosně... Příjde vám to šílené? To beze sporu je. Zkusíme toho šílence, co si dal na záda nového Instincta od Nirvany, pověsil se na křídlo s patapufem a a vydal se do divočiny s Agamou za krkem ... zkusíme ho pozvat a hostit i zde v Jižních Čechách. Agamu užije. Stejně jako v Kanadě tu máme taky dost vody. Jestli se to nepovede, pojedem 30.7. ke konkurenci k Jožkovi Káčerovi na setkání s tímhle borcem, jeho fotkami a zážiky. Video a knížku s věnování jsem dostala jako dárek... Nirvan ví, co bere za srdce. Nápad, děti, muzika... hmmm. Budu to pouštět svým žákům.
 
Můj nový stroj byl pokřtěn na ČMELÁKA (to pro ten zvuk) a vedle slavné BERUŠKY (mého závodního oře) a BROUČKA (ten učí nové piloty a chrání svými krofkami vrtule našich žáků) jsme si odvezli domů mnoho inspirací a pěkný pocit, že i závodníci se umí bavit a vzít k tomu svou rodinu. A nemusí to být zrovna mamky pilotky ;-) My máme úžasnou babičku a nebýt neštovic, co nám přeběhly školou i školkou na Hosíně a nakazily i toho nejmenšího půlročního Vojtu, tak jsme mohli přijet všichni. Vítek se přidal do smečky ostatních dětí podobného věku, stihli dokonce zdejší dětský den ve Stříbře a pobyt na letišti i na ranči společně s námi byl fajn. Vyrostl na letišti v Roudnici, žije na letišti na Hosíně a umí učit létat s házecími větroni i nafukovat draky jako padáčky...
 
Po nedělním rozoučení a odpoledni na ranči jsme se těšili domů. Pepa nás předletěl. Krásný víkend po dlouhém dešťování chtěli využít i jeho žáci plachtaři a tak si pro něj do Erpužic přiletělo letadlo - motorvý větroň Vivat. Čas, počasí a možnosti je třeba přeci využít. nejen pro sebe ;-)
 
V létě na viděnou na ranči ve Lhotě u Stříbra. Tam mají taky mimino a taky u toho lítají, jezdí na koni a vůbec! takže nejsme divný jenom my :-))))
MM
 
P.S. Tohle mě napadlo cestou domů : Vítězství nejsou pro život nezbytně nutná, ale rozhodně jsou krásná. Stejně jako Nirvana. MM