Máte rádi svého instruktora?

 Já ano. Měla jsem to štěstí, že mě učili létat i skákat instruktoři borci, Mistři světa i okresní a místní přeborníci. Každý byl osobnost, každý se do mě nějak zapsal nebo na mě podepsal… Prožívám život poblíž létajících profesionálů i amatérů, špičkových závodníků i létání bez cíle jen tak pro radost. Všichni máme nějaké instruktory a trenéry a tím i podobnou zkušenost. Na rozdíl od rodičů si je totiž v dospělosti pro sebe vybíráme sami.
 
Mé létání začalo hned jak to oficiálně šlo - ve čtrnácti. Měla jsem v sobě spoustu nadšení a talentu, ale o to míň disciplíny. Sobě podobné od té doby poznám na sto honů. Aeroklub byl na mě krátký a přesto mu vděčím za zdravý základ. Přeskok do paraglidingu byl nezbytný, protože to zabránilo dalším škodám na společném aeroklubovém vybavení – větroních a instruktorech. Postupně jsem se tedy učila létat na padákových kluzácích, jezdit na kitech, vrčet na paramotorech, skákat z letadla, pak motorové tříkolky a před dvěma roky zase větroně a ultralajty. Učili mě a přezkušovali „staré struktury“ i „volnomyšlenkáři“. Vrátila jsem se do Aeroklubu, který je už trochu jiný a ponechala si letecko-amatérskou identitu. Jsem instruktor i žák zároveň. Cítím ten rozdíl, když vidím, co všechno a koho může zabít instruktor a kolik instruktorů můžou zabít žáci. Jak vážně vezmete toto téma s nadhledem nebo zcela vážně jako gravitaci, záleží jen na vás a vašich instruktorech.
 
Rozdíl mezi instruktorem letadlovým a padáčkovým je zásadní. Ti první jsou při výcviku na palubě přítomni osobně, ti druzí jim jen drží palce ze země. Nakonec jsou na tom stejně, ale na padáku je třeba letět nebo skočit ve výcviku sám. Tandemové atrakce jsou především zábava, stejně jako vyhlídkové lety. Kdo to necítí jako podstatný rozdíl, nemusí číst dál. Zažila jsem to obojí jako žák, zažívám to jako instruktor a vidím to u svého přítele instruktora plachtění. Můj návrat k plachtění byl motivovaný mimo jiné i tím, že instruktor čehokoliv a létání nebo padání především, by se měl učit stále něco nového. To proto, aby nezapomněl, jaké TO je...
 
A co jako? Vzrušení, strach, nejistota, emoce, úspěchy, pokroky…radost i hněv. V letadle můžete zabít sebe a ty druhé na palubě. S sebou „do nebe“ pak můžete vzít ještě někoho na zemi. Na padáku, co si balíte sami, nebudou cizí mrtvoly. Když jako instruktor zabalíte padák blbě, bude z toho jedna, maximálně dvě rakve. Když jako para-instruktor vyhodnotíte blbě počasí a hodíte celý výsadek parašutistů žáků třeba do húlavy, může z toho být parta paraplegiků…kdo je teda větší instruktor borec?
 
Já jsem si své „borce“ seřadila do skupin a pracovně je označila přezdívkami.

• TALENT je ten, co mu jde všechno snadno, včetně učení lidí, obzvlášť těch, co jsou jako on. Zuby si vylamuje na těch méně obdařených a na tím pak vysvětluje  jejich neúspěch, aniž by zapátral sám u sebe.
• MINDRÁK se stal instruktorem, aby mu bylo lépe na světě, především mezi těmi, co umí míň, než on sám. Své kvalifikace sbírá, aby nemusel nikoho poslouchat, naopak aby mohl velet sám. Neomylně pozná sobě podobné a ví komu může „pomoci“.
• INTOŠ je tu pro vás i vlastní seberealizaci, protože na zemi mezi obyčejnými občany to pro něj nebylo dost „IN“ a tak teď učí létat a tváří se, že ostatní jsou „OUT“. Není zlý, zná víc než obyčejní piloti, ale k tělu si vás nepustí. Emoce nechte doma.
• KAŠPÁREK je od toho, aby bylo všem fajn. Baví se všichni včetně něho, ale studijní výsledky si musí každý žák zajistit sám, stejně jako svou vlastní disciplínu a zodpovědnost. Odměnou jsou zážitky a vzpomínky, doučování vás nemine.
• TICHÁ SÍLA nenadává, umí být zábavný, neopakuje se a nejste-li schopni si vzít to nejlepší, co vám nabízí, nutit vám to nebude. Je zkušený a nechápe občas jak pracovat s nezkušenými. Chcete-li po něm něco, máte to mít! ale vyloženě zábava to nebude.
• VOJÁK není nadávka jako „důstojník“, obzvlášť u letectva. Jsou vycvičeni a umí cvičit, když chtějí. Umí velet, ovládají dril a disciplínu a srandičky si nechte až na potom. Ti, co odešli do civilu v dobré náladě jí umí předávat i vyučovat.
• DĚLNÍK je výdobytkem moderní doby a velkých škol. Není to moc osobní, ale při dobrém šéfovi to bude kvalitní řemeslo. Improvizace není na programu dne, za své peníze chtějte práci. Máte ho půjčeného, slevu vám nedá.
• ŽIVEL je úkaz a v létání o ně není nouze. Pozná co potřebujete, protože už mnohé poznal a umí to využít. Pro sebe i pro vás. Bude vás vláčet za sebou a bude to zábava i děs. Zná pravidla, aby je porušoval, ale vás to zkusí nejdřív naučit správně…
• ŠETŘÍLEK se stal instruktorem, aby ušetřil za letenky. Šetří tím pádem i na svém létání a vzdělání a nedostanete z něj víc, než co se hodí jen jako základ. Brzy ho opustíte, ale můžete ho použít jako odstrašující příklad do budoucna.
• ZÁVODNÍK je zažraný především do svého sportování, učení je „vedlejšák“, ale když budete mít štěstí a potkáte ho později, až zpomalí, najdete u něj spoustu zkušeností, inspirací a vůbec všeho, co hledáte, když je ve vás taky kus „závoďáka“.

 
Znáte i další? Jiné? Nebo je znáte jako kombinace těch mých? Název není důležitý. Důležité je to, co pro nás znamenají a co my můžeme znamenat pro ně. Jsou jako naši druzí rodiče, s tím rozdílem, že některé z nich můžeme s lehkým srdcem opustit a nechat je svému osudu. Přesto bychom je neměli měnit jak spodní prádlo, protože pak v tom máme zmatek. Někdy je totiž blbá autorita lepší, než žádná. To platí jak v rodině, tak ve firmě. Instruktor není pro své žáky jako opravdový rodič, ale může být v životě obojí. Rodič může být instruktorem i žákem zároveň. Jedno je ale jisté - každý žák i instruktor byl někdy dítětem. Všichni pak dohromady potřebovali podstoupit nějakou výchovu. Doma a cestou životem také. Možná i proto, by bylo dobré předat všem instruktorům tenhle „žákovský“ vzkaz a možná i dětský vzkaz všem rodičům
 
Nerozmazluj mě. Vím dobře, že nemůžu všechno, co si zamanu, nemůžu mít všechno, co chci a všechno hned. Jen tě zkouším… Neboj se být pevný a přísný. Mám to totiž radši, cítím se tak bezpečnější… Nedovol mi, abych si vytvořil špatné návyky. Spoléhám na tebe, že je včas odhalíš… Nedělej ze mě nezkušenějšího než jsem. Nutí mě to, abych se choval nesmyslně a odvážně… Nehubuj mi, nenadávej, nekárej mě na veřejnosti. Ocením, když si promluvíme někde stranou… Nevnucuj mi, že mé chyby jsou těžká provinění. Nabourává to můj smysl pro hodnoty a hranice … Nenech se vyvézt z míry, když s tebou nesouhlasím. Není to projev neúcty ani nenávisti, jen si nevím rady a tvá jistota mě ohrožuje … Nechraň mě před všemi následky mého konání. Potřebuji někdy poznat a snášet obtíže a bolest… Nezabývej se všemi mými drobnými bolístkami a boulemi. Dokážu se s tím vyrovnat … Nesekýruj mě! Budu se bránit hluchotou a předvedu ti mrtvého brouka… Neslibuj ukvapeně cokoliv. Cítím se mizerně, když to nesplníš… Nezapomínej, že se občas nedokážu vyjádřit tak, jak chci. Nejsem proto přesný a není mi pak rozumět… Nepokoušej zbytečně mou poctivost, dostanu strach a pak lžu… Nebuď nedůsledný, to mě úplně mate... Neříkej, že jsem na nic, i když dělám příšerné chyby… Nemluv o mých obavách a strachu jako o hlouposti pro mě jsou důležité a skutečné. Hodně to pro mě znamená, když se snažíš porozumět… Nesnaž se mi namluvit, že jsi dokonalý a bezchybný. Hrozně mě šokuje opak… Nikdy si nemysli, že je pod tvojí důstojnost se mi omluvit. Když to dokážeš, můj vztah k tobě bude ještě vřelejší… Nezapomeň, že se rychle vyvíjím a je těžké se mnou udržet krok, ale prosím snaž se… Nezapomeň, že se nemůžu naučit vše dobře bez spousty péče a porozumění, ale to ti nemusím říkat, viď….
 
 
Tohle všechno budu říkat svým instruktorům a přemýšlet, jak to dělám já pro své žáky a své děti. Chtít a moci si vyzkoušet a učit se co nejvíc leteckých disciplín je výsada a štěstí. Já ho měla a využila. Před sebou mám ještě výcvik na rogale, let a taky seskok z balónu, dokončení ulla výcviku. Pak ještě aspoň nějaký seskok B.A.S.E. aspoň z mostu, než mi zřídnou kosti a závěrem rozbiju prasátko na svezení ve stíhačce. Vrtulník zřejmě vynechám, protože paramotory jsou podobné, jen neumí couvat. Motorové PPL atd. mě zatím neláká, protože létání bez motoru na větroních zakládá větší vzrušení než cestování s motorem, ale najdu-li peníze, zkusím i to. Chápu, že je to o ovládnutí velké síly a možností, ale peněženka i nadšení pro létání jsou jako lampička s olejem. Není dopředu jasné, kolik máte času, peněz a taky toho nadšení, než něco z toho dojde. Poznala jsem osobně jedince, co vyhořeli dřív, než jim došel čas a peníze a bylo to smutné…a nešlo jim pomoct. Utavili to.
 
Na tenhle seznam už mám vybrané instruktory. Stejně tak vybírám instruktory pro své žáky, kteří chtějí vyzkoušet víc, než je mohu naučit já. Jestli vám teď táhne hlavou, že při mém záběru a dvou dětech nemůžu dělat nic pořádně, pak nebudu oponovat. Měla jsem jednoho takového instruktora a to mě poznamenalo. Tahal mě sem a tam a bylo to fajn. Díky němu dnes již vím, komu ještě dovolím učit mne nové věci a koho naopak už nechci učit já. Zajímavostí pak je, že si letci obecně myslí, že jsou jiní a že je tedy nemá kdo učit, kromě zase letců samotných. Pro mě tenhle mýtus padl v době, kdy se můj trenér rozhodl stát opravdovým trenérem se vzděláním na FTVS. Věci, které přinášel a aplikoval přímo na mě, posunuli jeho i mne dál, mnohem dál…mé medaile visí na zdi  i díky tomuto rozhodnutí. Až později jsem se dozvěděla, že dobrý učitel se nepozná podle počtu žáků, ale podle počtu učitelů, které vychová. Nezbývá než všem mým instruktorům poděkovat, za jejich péči. Díky hoši vám všem!
 
A co vaši instruktoři? Máte je taky rádi a udělali jste s nimi podobnou zkušenost? Občas poslouchám, jak špatný nebo výborný je ten a tamten... Dnes už vím, že kromě instruktora je hodně důležité to, co chcete především vy sami! Co chcete od sportu, který chcete začít dělat - naučit se ho. Dokud je co objevovat, je stále chuť jít dál. Není dobré, když vás instruktor zklame, ale není to jen jeho chyba, když to vzdáte.  Létání není zboží a instruktoři jsou jen lidé. Stejně jako vy.  To, co je od sebe odlišuje je touha. Ti, co jí mají doopravdy, dojdou dál. Hledejte je ve svém okolí. Když to neklapne, hledejte dál. Nejde tu totiž o ně, ale o Vás a vaše přání - LÉTAT. Všichni instruktoři mají své místo ve vaší cestě. Dobří i špatní. Zbytek je na Vás. Mít rád svého instruktora je důležité :-)