PRVNÍ ORIGINÁLNÍ JIŽANSKÁ ŠKOLA nejen pro PARAGLIDING
škola & klub & shop & servis & kitepark

Na konci roku, před novým zrozením a novým webem

Zítra jsou Vánoce! a čas nového zrození. Na půlnoční mši bude na Hosíně u kostela položen do jesliček Ježíšek a až otevře oči...bude zírat. Letos tam na něj čekají nejen rodiče, ale i malý Pilot. Nemá jméno, ale tak jako se vyvíjejí lidé, tak se mění i jejich řemesla a webovky. Zvířata jsou stejná, rodiče už nikdo nezmění, takže my jsme tam přidali za nás piloty a naše letiště kluka v kukle a s padákem na zádech...je to paragán? plachtař? vysazovač? stíhač? Je všechno, co umí být dítě, když se narodí a má na tomhle světě nějaký úkol, se kterým sem přichází... jako Ježíš, jako každý zdánlivě obyčejný kluk nebo holka. Až teprve cestou má přijít na způsob, jak ho splnit a jaký kostým nebo druh padáku si k tomu vezme...
 
Přejeme vám krásné svátky, krásné hledání svého poslání, naplnění a lásky k sobě i lidem. Klidně hledejte i něčím extrémním (jako je třeba klid v dnešní neklidné době).
MM&Parafly team
 
A tohle je dárek...který je za mě...a až přijde nový web, nenajdete ho zde na hlavní stránce. Kolegové mě uklidí do ústraní, abych mohla tvořit a učit zároveň. Změní tyto stránky, zpřehlední je pro nové zájemce a klienty a nabídnou více zajímavých služeb a termínů a péče. Těším se a bude mi ctí u toho být.
 
Za mě osobně, pro Vás osobně
pro radost...hledala jsem odpověď na otázku, proč psát knížku...a ověřovala jsem si, že už to není pro OBDIV...a věřím, že jsem našla uspokojivou odpověď. také díky tomuhle videu....
http://www.youtube.com/watch?v=tuqMXsUGrAc&feature=player_embedded
jsou na něm věci, co vidí piloti, cestovatelé a zahradníci.
 
Jedno čínské přísloví praví:
"Chceš-li být štastný jeden den - opij se. Chceš-li být štastný jeden rok - ožeň se. Chceš-li být šťastný celý život, založ si zahradu"
 
Když jsem byla malá, chtěla jsem být zahradnicí, archeoložkou a pilotem. Je čas na splnění všech přání - jsou přeci Vánoce! a to, co vidíte třeba na tomhle videjku a jemu podobných... to jsou pro každého z nich (z nás) vlastně "obyčejné věci". A tak jsem si díky jednomu "obyčejnému" videjku včera definovala své ŠTĚSTÍ (které mimochodem nepovažuji za jev náhodný, ale vytvoření schopný) jako "pohled a prožívání pro mě obyčejných věcí" a vše ostatní jako vzrušení...
 
Vzrušení a objevování ...jako když něco neumíte...nebo třeba když je to poprvé...nová květina, nový úžasný člověk, nový projekt, padák, nový mrak, nový pták... a protože potřebujeme obojí - štěstí i to ostaní (alespoň Já určitě), pak potřebuji cestovat, zahradničit a věnovat se dětem, které většinu věcí vidí poprvé...a já jsem spěchající a netrpělivé stvoření, co si svou definici štěstí bude s radostí opakovat dokola dokolečka pokaždé, když bude nešťastné, že nemůže dělat velké věci uprostřed každodeních maličkostí ( a pakáren) ... protože velké věci jsou složeny právě z maličkostí! Opačně je to drobení, nikoliv Tvoření...
 
....kouzlo tvoření jako je u videí nebo knížek, je asi v tom, že do něj dáme svojí lásku, sílu, slova, zkušenosti, melodie, obrázky a pošleme to "po vodě" a ono se to zachytí tam, kde je třeba. Nejde o to, kdo se v tu chvíli dívá, nebo čte... to nemůže autor ovlivnit ... jako u činností obdivných - exibujících (soutěžních). Prostě to rezonuje v těch lidech, kteří se rozhodnou to dílko uchopit a vnímat. A jestli přijde obdiv? ten přijde o samotě a když vydrží a dotyčný chce poděkovat, nebo se zeptat na další...
 
... tak zas dá tu sílu a pohyb a jde to udělat. Nebo taky ne. Prostě to přečte, možná přijme, možná ne, pochopí těžko, leda by měl podobnou zkušenost. Žádné poučování, kázaní, mentorování - jako když vás učím lítat :-) Jsou tam sami dva. On a ta knížka. Já a to video. Co ve mě uchová? možná obdiv, možná připomene vzpomínku, vlastní jedinečnou emoci. A do dalšího dne zbyde jen to podstatné... a k tomu se lze vracet, když se chce. Pro radost nebo další poučení, protože "to poprvé" vzrušující už proběhlo a návrat už je "obyčejný" prožitek a vzpomínka. Pochopit tu informaci a emoci lze jedině, když známe a víme. Třeba...
 
...?Jak se dělají mraky, jak roste květ a k čemu to slouží...pro radost pozorovatele, který už ví.. :-)

 
A jak je to s tou archeologií? jednoduše. Ta knížka nebude nic jiného než zahradničení, stromy a "kytky a ptáci" poblíž letectví, archeologie minulých dvaceti let textilního letectva a lítání a padání a zase lítaní. Především lidské ;-)
 
Naviděnou v novém roce, za tepla a modra. Nový web modrý zůstane! Slíbili mi to.
MM

Powered by Drupal