Nenechte se odstřelit jako škodná

aneb nedrážděte myslivce ani jejich svěřence
 Ten příběh je z loňského podzimu a je o pilotech paramotorů. Nikdo nebyl sestřelen. Zatím. K poranění ale zřejmě došlo. Řeč není o pilotech, ale zvěři, kterou tito piloti prohnali při vzdušném lovu „beze zbraní“ a dohnali je dál, než na co jsou tito býložravci stavění…
 
Naši „herci“ jsou zřejmě z Jižních Čech. Jména neznáme, nepodařilo se je dopátrat. Kromě dvou pilotů na paramotorech tam bylo ještě stádo srnčího. Zmínění „lovci“ je hnali od Branišovského rybníka k Třebínu asi 2km a pak je otočili směrem na obci Dubné, což byly další zhruba 3km. Byl to vzdušný hon na pozemní cíl s podobnými parametry jako honící stroje. Nebylo to safari, protože se nestřílelo. Výsledek nesmyslné a přesto vzrušující honičky v podobě úhynu zvěře se dá ovšem předpokládat. Zapátrali jsme tedy po pilotech i po faktech o zvěři a jejích možnostech pro takovouto kratochvíli. Etika a předpisy stranou, protože zde jde o víc. Mlčet na toto téma a tím neupozornit na něco, co lze občas skutečně vidět, je sice nekonfliktní přístup a nevyvolá to ani hněv ani emoce… ale zvěři to nepomůže. Při přípravě tohoto článku mi navíc zdravější část mysliveckého spolku potvrdila, že není jiné cesty, než této, jak říci VÍC právě směrem k pilotům. Střelba do nich ani zákazy to totiž nevyřeší.
 
Běh o život. Toho podzimního odpoledne to byla pro okřídlené lidské honáky disciplína bez trofeje. Pro to stádo běh před dravcem, u kterého nemohli vědět, že se na ně ani nevrhne ani nevystřelí a že vrčení „ze zhora“ nikoliv od silnice není nebezpečné. Bylo to blízko a bylo to v pohybu. Stejné by to mohlo pro ně být na mysliveckém safari z gazíku nebo honička s pošetilou partičkou čtyřkolek. Na tento druh našeho chování si prostě nezvyknou. Podobný příběh vám potvrdí myslivci z různých koutů republiky a mimo mikrofon i hodně paramotorářů. Po tomto článku možná méně, ale o to tu nejde. Jde o to, aby se do té doby nic netušící piloti dozvěděli to, co já. Byl to rozhovor s myslivcem, co ví jak a kam fouká vítr nad korunami stromů i dole v lese pod nimi, co zná počty káňat nebo volavek. Nakonec jsme mluvili dokonce o meteorologii, o poznatcích z přízemní turbulence a nauce o létání nejen ptáků, aniž by někdy on zatoužil sám letět. Byl to rozhovor s někým, kdo v lese žije, pracuje, pečuje i střílí. Slyšet pak od takového zasvěceného nimroda, co se odehrává na zemi při těchto hrátkách, bylo poněkud odstrašující a nemusí se přitom jednat přímo o běh na dlouhou trať. Stačí honička se zajícem na poli nebo po letišti. Vyzkoušeli to všichni, co už motorový padák umí řídit a tak se nebojím, že by šlo o navádění k něčemu novému. Jde jen o upřesnění a komentář ohledně toho, co to dělá s námi piloty, ale co to hlavně znamená pro nadháněnou zvěř.
 
Očima zvěře. Co na to zvěř? Mlčí a když musí, tak prchá. Touto dobou prchá po obnažených prostranstvích bez úkrytu zemědělských plodin a brzy i opadá listí v remízcích. V tomto období se z nich navíc stává viditelnější cíl vzhledem k jejich seskupování do přezimovacích stád. Z letních sexuálních a potravinových rivalů jsou nyní „přátelé na zimu“. Něco jako víc očí, víc vidí. Zajíci jsou na tom o něco lépe. Jsou běhavější, lépe se ukryjí a pakliže zůstanou nehybně ležet v porostu, pak si jich náš lovec-letec ani nepovšimne. Srnčí a vysoká obecně je tedy snadný cíl a je-li donucena k útěku, využije svých obranných možností a snaží se uniknout. Říká se tomu úprková rychlost a umí to na úprkovou vzdálenost. Jde to i opakovaně, ale ne bez limitu. Mluvíme zde o dvou až třech opakováních. Řečeno v číslech. Srnčí dokáže vyvinout v krizové situaci až 45 km/hod na cca 300m dlouhé trati bez přestávky. Opakovaně s přestávkami pak celkem ne víc jak 1km bez úhony na zdraví, protože takto je to pro ně jako kořist v podstatě normální situace. Dokáže to i v členitém terénu a nebo v lese s jasným úkolem : zbavit se šelmy. Atraktivnější verzi znáte z filmů o africké savaně. Ze života šelem a jejich potravy také vyplývá, že lov a jídlo z něho získané, je pro zvířata JEN věcí energetické bilance. Pro geparda hlad výdej/příjem energie pro/po dosažení potravy. Pro gazelu energie vynaložená k zachování života. Silnější vyhrává – jeden se nají nebo druhý uteče. Je to také o adrenalinu, který pomáhá oběti zvýšit výkon. Stejně to funguje i u  lidí. Pak se ale oběť musí zastavit, vyčkat, odpočívat a vyhodnotit, zda lov skončil nebo pokračuje. Lidé jsou ve svých přirozených parametrech pro jakoukoliv větší šelmu energeticky velmi nenáročná kořist a přitom výživná masitá potrava, která je co do únikové rychlosti a vzdálenosti (bez použití techniky) levnou pochoutkouJ Ale zpět ke zvířatům. Každý vyčerpávající hon je stres, co může konkrétně u tohoto tuzemského druhu zvěře vyvolat průjem, nechutenství a je to vlastně útok na jejich metabolismus. V období před zimou, ale i během celého roku to pro ně znamená, že jako schvácené se musí někam uklidit, ulehnout a zotavit se. Na podzim si tedy vlastně sáhnou do rezerv pro přežití zimy a ty už nemusí obnovit. Výsledkem je oslabení, možnost zápalu plic a v tom nejhorším případě uhynutí… Nejsou na takovou nerovnou štvanici stavění a podobný zážitek pro ně může být vražedný. Varianty, kdy se zvěř poraní srážkou s překážkou nebo vběhnutím přímo do silnice pod kola auta netřeba zmiňovat. To se „povede“ aniž by to byla obzvlášť vydařená taškařice. A z hlediska pilota? Nebo lovce? Taková oběť z hlediska lovu nemá efekt. Vždyť přece zdechne mnohem později než vydrží euforie a skvělá vzpomínka na ten úžasný hon „beze zbraní“ a „bez oběti“ na životech a jídlo se zde také nezíská.
 
Ze vzduchu. Nyní tedy pár slov o pilotech, pro které je článek určen. Zdá se, že jako piloti vykazujeme sklony k druhu lidí tzv.“lovců“ nežli ke skupině označované jako „sběrači“. Nejde o pojídání masa, ale o sklony k lovecké vášni. Jsou známi i rybáři, co ryby nejedí a přesto je loví. Stejně jako členové nespočetné lobby myslivců a jejich motivace skrze trofej, maso a nebo JEN vítězství, které vyvolává pocity blaženosti se stejným chemickým složením jako signály vysílané do hlavy z plného břicha nebo jiných radovánek. Motivace mohou být různé, ale náš mozek je z historického hlediska velmi mladý na to, aby dokázal žít v blahobytu a v klidu a dokázal potlačit tento pud a potřebu podpořené a dané hladem a nedostatkem. Pocity živenými v nás ještě z dob nedávných. Mluvím o historii druhu „homo“i lidstva jako takového. Pro instruktory létání jsou znalosti primitivních (rozuměj základních) reakcí mozku na standardní situace vůbec poučné a mnohé situace tím také vysvětlující. Konkrétně „jako lovec“ se projevují i jinak „normální“ jedinci a to dokazuje, že nemluvíme o anomálii ani úchylce. Ženy nevyjímaje, mohu-li se považovat za ženu a ženy okolo mě též.. Je to v nás. Je to potřeba zažít, vyzkoušet a pak už si dá a má civilizovaná dušička klid. Možná. Létání nízko a situace nad rámec bezpečného obyčejného pojetí létání je navíc jeden z druhů nekázně, o které vám nahlas nebo naopak mlčením a přímo skutkem potvrdí piloti, že jde o koření! létání. Mluvím zde o nedávném zážitku s piloty od Travelu, ČSA a Aeroklubu nikoliv pouze o malých nezbednících pilotech z textilního letectva. Koření budiž, ale potíž je v tom, jaký guláš s ním uvaříte a kdo ho s vámi bude muset jíst.
 
DNA stranou - dejme prostor možnostem strojů. Dejme tomu, že si tímto loveckým pojetím letu ověříme i nadvládu nad strojem, jeho rychlost, obratnost. Rovněž i loveckou techniku a taktiku s její úspěšností a tím i nadvládu nad kořistí. U paramotorů se jedná o stroje vykazující podobnou rychlost jako zvěř a lepší je už jen vrtulník. Z civilnější nelétající strojů je to jen zmíněný gazík nebo jiný off-road. Velmi špatnou pověst mají v tomto směru i čtyřkolkáři. Samozřejmě, že jen ti, co to zkouší, ale zlou krev to udělá pro všechny. Letadla se s vysokou potkávají také, ale tam se jedná především o nechtěná setkání u ploch SLZ a letišť. O vyděšení není nouze a obou stranách. Především během startu nebo přistání. Zvěř si na naši společnost dokáže zvyknout, ale… nechat se přímo honit, to je něco jiného! Létání nízko není v souladu nejen s poučkou stíhacích pilotů : rychlost – výška – manévr. Paramotory se tomuto pojetí bezpečnosti poněkud vymykají, protože jejich nízká základní rychlost snižuje i limity pro výšku a manévrování. Více o tom vypovídá pojetí technických soutěžních disciplín při našem závodění. A právě o schopnost manévrování v tomto případě zřejmě šlo. U paramotorů je při takové příležitosti taková schopnost jedinečná a společně s vjemy bez pilotní kabiny se nejvíce blíží našim základním pudům…a DNA šelmy, co původně vyrostla jako oběť a právě díky technice se mohla stát bezkonkurenční šelmou nad všemi šelmami…
 
Co dodat k šelmám a jejich obětem? Ti chápavější asi víc informací nepotřebují. Těm méně chápavým to ještě potrvá a zkusí si mé informace ověřit, čímž se mohou dozvědět ještě víc. Bezohledným a tupějším, co to budou chtít provozovat opakovaně i letos možná hrozí pár broků v nádrži. Ať už to bude létací krosna nebo pozemní čtyřkolka. Netřeba být agresivní a nemusí být agresivní ani ti myslivci. Jsou to jen emoce, které se dostavují při vědomí toho, co je pácháno a s jakými následky. Ti loňští piloti, o kterých je řeč, využili holých sklizených polí pro tu honičku a zřejmě vůbec netušili, co činí. Vlastně je to jen o výkladu pozice: kdo je lovec a kdo oběť nebo cíl? Kdo je a cítí se být šelma a kdo může mít jiný názor. Na vaší pozici a možnosti využití techniky. Včetně té zbrojní. Mám zbrojní pas a střílení mě baví od dětství. Neptejte se: proč? A neptejte se mě ani na to, proč mě baví létání ?J Označit myslivce nebo naopak letce za „divnou partu“ můžete, ale tohle není o myslivcích nebo o pilotech a jejich zájmech. Je to JEN o zvěři, která může zemřít, aniž by byla ulovena a to je víc než blbě. Vyberte si tedy raději jiný CÍL a způsob jak ovládnout a ověřit si vládu nad svým strojem. Píchněte si do louky nebo letiště pár trubek z izolační hmoty a trefujte se do nich. Je to legální a přesto vzrušující koření. Zároveň je to i riskantní a chce to také obratnost a rychlost, bez které se neobejde žádný létající aparát. Až se to omrzí, jukněte do výsledkových tabulek a vezměte si k tomu stopky a časoměřiče. Být nejlepší - být šelma „tady a teď“ lze i bez přítomnosti divoké zvěře, kolegů reprezentantů a mistrů světa. Co doporučit pilotům vrtulníků nevím, ale i oni mají jistě mnoho způsobů jak se vyblbnout J Zkuste si tedy možnosti své a svých strojů jako piloti a ne jako škodná.
 
Přeji vám mnoho zdaru v tomto počínání a zasílám poděkování nejen od myslivců