Všichni míříme do komunismu

Bylo - nebylo - může být. Měla jsem v kurzu žáka, který byl ekonomem a účetním počestných firem i mafie. Vydali jsme se spolu na cestu za splněním jeho přání - létání.  A to je vždycky výlet na hranu možností. Žáka i instruktora. Odtud zahlédnete víc než poprvé na první pohled. A tak se stalo, že se naše světonázory během kurzu ukázaly být velmi podobné a začali jsme mluvit i o jeho práci. Otevřeli jsme krásné téma. Peníze a jejich význam ve společnosti. 
 
Pamatujete na re-make písničky z Pekařova císaře a císařova pekaře? "Až všechno rozkradem - budeme si půjčovat - a teprve pak budeme mít všechno do-hro-ma-dy..." Na to, jak je ta písnička stará, tak je text dost aktuální. navíc, když měla pranýřovat socialistického občana. Vezme-li to globálně, v rozvinutém kapitalismu, tak jsme nyní také ve fázi půjčování :-)) Aneb všichni míříme do komunismu. Kdo má problém s tímto slovem, nechť jej zamění za "země nezemě" "země zaslíbená" "elldorado"...apod. Zkrátka lepší svět . Vzhledem k mému ročníku, vzdělání a zatím nedokončenému vstupu do církve jsem nenašla známnější jméno tohoto významu. Na obranu této ideologie jen uvádím, že jde o myšlenku, zatímco strarna toho jména a její členové jsou jen lidé a tím se vysvětluje problém s uváděním té myšlenky do reality :-) Stejně jako je to u náboženství - církve - věřících.

Zpátky pod kopec. Nejmenovaný ekonom-novopečený textilní letec, tehdy prezentoval názor, že během své práce pro socialismus, komunisty, kapitalisty, mafijány a Araby jako zvláštní skupinu, dospěl k závěru, že všichni míříme ke stejnému cíli. Je jedno, jak se to jmenuje. Je to svět, kde všichni budou znát a mít své místo, znát své potřeby a umět je v klidu naplnit,budou vnímat i své možnosti a dokážou žít vedle sebe v míru. Ten cíl je jako vrchol kopce. My (tady) jsme na to šli z té socialistické strany, imperialisté to vzali z té druhé. My jsme se na té cestě zastavili, oběhli ten kopec a spojili své síly s kapitalismem a vydali se na ten samý kopec a vrchol z druhé strany společně s nimi. Na jiné straně světa (kopce) jsou však další horolezci. Nestydí se za svůj čínský komunismus, nestydí se za svůj indický budhismus s krátkou koloniální minulostí a přitom tam vědí, že jejich tradice a civilizace je starší než ty evropské a americké ostrůvky materialistů i náboženství. Dokážou tam u nich žít i s menším množstvím peněz, stejně jako naši jižní sousedé, co jim od roku 2001 nemůžeme přijít na jméno. Problém a binec v tom trochu dělají naše peníze. Vyděláváme je někde a nějak a na někom, abychom je někde ušetřili a jinde zas utartili. Vezme to tolik času, peněz a práce, že nám občas nezbývá čas pracovat a tak necháváme vydělávat prací jiné a jinde. To je globalizace "na našem kopci", kde žijeme a s námi různé fylosofie, různé civilizace, různé naboženství, různé metody - cíl stejný.

Proč však tedy máme tolik vzájemných neshod? Vždyť přeci máme splečný cíl, zájmy a vlastně i peníze, když teď všichni všem něco dluží... Proč potřebujeme své vnitřní i vnější nepřátele? No nejspíš proto, že strach byl - je a bude nejúčinější prvkem a nástrojem moci :-) Když ho nebude a přestane se pužívat, tak se lidé rozprchnou nahatí a šťastní do všech stran, aby mohli zjistit, že umí žít i bez blahobytu, nadhodnoty a smíření se životem a smrtí. Jako zvířata! Neužiteční,šťastní i nešťastní, jen tak. A zase ten Werich. Milovat se a množit se! Kam by to ale vedlo??!! No právě do toho komunismu nebo jak to nazvat. Naše mozky na to ale ještě nejsou připravené. Jsme pořád ještě moc vyděšení a hladoví. Přemnožili bychom se a pobili navzájem o vodu a jídlo... A tak je to na tom světě zařízené, že než dozrajeme, bude v nás fungovat kód nepřátelství. Budeme mít své kluby, do kterých chodíme a kluby do kterých NIKDY nechodíme. Budem se rvát a závidět si a občas se i vraždit. Na svazích ze severu, jihu, západě i východě. Tak dlouho, než bude vyvoleným ještě "za živa" dovoleno vystoupit na vrchol toho kopce, na kterém všichni žijeme.

Od té doby, co jsem vyslechla teorii "o kopci" na úpatí kopce Raná a přestěhovala se na hosínský kopec, abych zde kromě obyčejného lidského strachu pracovala i s tím pilotním a definovala si pro sebe "kód nepřátelství", tak mě občas napadá, že je v té teorii schovaný  i důvod, proč lidé létají. Myslím lidé, kteří létají  "jen tak" a nemusí. Ani u aerolinek, ani v armádě, ani za prací...mluvím a přemýšlím o těch, co jsou šťastní i v obyčejných šatech, s vodou a jídlem, co se jim vejde do kapes, co mají pocit, že obloha je tak velká, že se nebude potřeba mačkat a bude vidět kam až oko dohlédne a že doletí kam to dnes půjde...a kopec a runway nechávají tam dole a jsou tak blíž vrcholu...Tak nějak šťastně se jednou budou cítit i lidé na zemi a pěšky. Ti, co to tak mají už dnes, mají náskok a jsou zakladateli nového rodu. Ti ostatní by měli zkusit létání. Půjde jim to pak lépe vysvětlit, že to stojí za to! Mířit a dojít, nikoli dobít se k vrcholu :-)

Jak jste na tom vy? Kdo je podle vás blíž tomu vrcholu?
a) motorář
b) padáčkář
c) plachtař
d) turista
 
Ať je vaše odpověď jakákoliv, všichni budou potřebovat pěkné počasí! Zatím tu vládne Apríl ;-) nebo je to celé Apríl??!! To už nechám na vás.
MM
P.S. S motorem to jde "nad kopec" vyzkoušet snáz, ale bez něj je to....blíž vrcholu... hmm. Až to odzkoušíte, dejte nám vědět :-)